Závidím jí! Je to mrcha!

Závist je právě tou lidskou vlastností, u které nám od malička vštěpují do hlavy, že je hnusná a že závidět se nemá.

Na 100 % vím, že závidí všichni a všem. A nejvíce ti, u kterých byste to vůbec nečekali a ti, kteří vám stále říkají a opakují, jak vám váš úspěch přejí a že zrovna vám ho přejí, protože zrovna vy si ho zasloužíte.


Nepřejí! A závidí! A v prvním okamžiku, kdy to bude možné, vám to dají pěkně sežrat. Co na tom, že vy na svém úspěchu makáte někdy i 14 a víc hodin denně, o víkendech i o dovolených. To je to, co nikdo nevidí. Každý vidí jen výsledky, ale nikdo nechce vidět tu práci za tím vším.

A ty, kteří vám váš úspěch opravdu přejí, byste s přehledem spočítali na prstech jedné ruky.

I já závidím

Mám s tím vůbec jít ven? Mám se takhle ukázat? Mám všem dát najevo, že umím být zlá, závistivá, žárlivá a … a vlastně jaká? Normální? Že mám taky lidské vlastnosti, jako každý jiný a napsat o nich? Přiznat to? Přiznat, že cítím to, co každý druhý? Mám napsat, že se mi chce křičet, vztekat se, kopat kolem sebe, nadávat a pomlouvat?

Ano, i já závidím. Ale také vím, že má závist mě posouvá dopředu. Pokaždé, když mě tahle nechtěná vlastnost navštíví, bojuju s ní. Někdy mě hodí na několik dní do takový depky, že si myslím, že jsem úplně neschopná, ošklivá a nemožná. A čím víc s ní bojuju, tím víc se propadám do toho svého bahýnka a rochňám se v něm. Lituju se, nadávám, srovnávám se a někdy i brečím.

Máte to tak taky, že jo? Poznáváte se v tom. Ale co s tím?

Já si vždy musím uvědomit, že závist je JEN MÁ NESPOKOJENOST SE SEBOU SAMOTNOU a přijmout jí.  Možná si teď říkáte, jak mi tohle děsně chytrý uvědomění může pomoct? Závidím, a to se nemá. Mám z toho pocity méněcennosti, a ještě z toho všeho dojdu k závěru, že si za to můžu sama?

Ano. A to je přesně to, co mě vždy zvedne zase na nohy. To vědomí, že jen sedět doma na zadku a závidět nic nezmění. Změnit se musím já.

A jak tedy na to?

Vždy si odpovím na následující:

  • PROČ právě teď závidím?
  • Přesně si pojmenuji to, co bych také chtěla a nemám to.
  • A pak si ujasním, co můžu udělat pro to, abych dosáhla toho, co chci (tedy závidím)?

Úryvek z mého deníku:

Při prvním pohledu na ni jsem málem měla infarkt. Srce mi tlouklo tak zběsile, až jsem myslela, že mi snad vyskočí z těla. Před očima tma, zaťaté zuby a neuvěřitelný vztek. Na té fotce vypadala úžasně – krásný úsměv, vlasy, šaty. Najednou se v mé mysli ta fotka začala měnit – úsměv se změnil na vítězný škleb, fotka jako by ožila. Vysmívala se mi, ukazovala na mě a pohrdala mnou.

Bojuju sama se sebou. Vím, že závist není hezká a také vím, že mi má něco říct. Vím, že si musím zpracovat své emoce, že mi nastavuje zrcadlo a bla, bla, bla… V tuto chvíli mi říká jen to, že je hezčí, lepší, šťastnější a úspěšnější…

Jak z toho ven?

1. Nenechte se zaplavit negativními emocemi. A když už se to stane, nerochněte se v nich. Nestavte se do role oběti, neobviňujte se a nelitujte se.

2. Pojmenujte si, co přesně je to, co závidíte. Co vás žere? Je to opravdu úspěch někoho jiného nebo váš vlastní neúspěch a selhání?

3. Pojmenujte si příčinu (nedokončila jste kurz a ona ano, nemám peníze na cestování a ona ano, zhubla a mně se to stále nepodařilo…) a hledejte řešení, jak dokázat to, co vám v tuto chvíli chybí.

4. Naplánujte si změnu. Přestaňte se vinit z toho, že někomu něco závidíte a udělejte něco, co vás samotou posune dál. Využijte závist jako prostor pro změnu.

5. Přijměte se taková jaká jste. 

Uvědomte si, že ne vše, co se na první pohled zdá jako dokonalé, dokonalé je. Ten, kdo je krásný, nemusí být zdraví. Ten, kdo je bohatý, nemusí být šťastný. Ten, kdo cestuje po celém světě se ve skutečnosti může cítit osamělý nebo třeba od něčeho utíká. A třeba ten, kdo je úspěšný v pracovním životě, může strádat v tom soukromém.

Podívejte se na to tak, že ten úspěch, který závidíte, je jen jeden dílek života toho člověka. A podívejte se na ty ostatní dílky. Opravdu do sebe tak dokonale zapadají?

Máte nějaké další tipy, jak se vypořádat se závislostí? Podělte se o ně s ostatními v komentářích.

Autor: Stanislava Krajíčková

Ukazuji ženám cestu, jak pochopit sebe samé, své partnery a blízké a tím vytvářet v jejich vztazích pevná pouta a harmonii.
Na individuálních konzultacích vedu ženy k poznání, že všichni jsme v pořádku právě takoví, jací jsme.
Jsem autorkou e-booku Klíč ke šťastnému vztahu a projektu Tvořivá dílna Kreásek
Více o mně si přečtěte zde >>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *