Dnes bych s vámi ráda posdílela svou další zkušenost z mé praxe. Věřím, že vás tyto články můžou obohatit a třeba právě vy řešíte to samé téma a vhled do těchto situací vám může pomoci na vaší cestě.
Častokrát se stává, že se setkám s klientkou a už po prvních slovech vím, co budeme řešit a kde je problém, se kterým za mou přichází. A jinak tomu nebylo minulý týden s klientkou, no říkejme jí třeba Radka. Radka se chvíli dívala do země, pak se nadechla a začala mi vyprávět, jak dělá vše pro svou rodinu, stará se o domácnost, pečuje o partnera, děti, rodiče… A přesto se cítí jako by byla neviditelná. Nikdo jí nepoděkuje, její péče je brána jako samozřejmost, jako něco, co tady je, bylo a vždycky bude. A pokud náhodou něco nestihne, okamžitě čelí kritice nebo výčitkám. Často se cítí vyčerpaná a frustrovaná.
Proč se to děje?
Často to souvisí se vzorci, které jsme převzaly od našich maminek a babiček. Být „dobrou ženou“ znamená starat se o všechny kolem sebe i za cenu toho, že potlačíme své vlastní potřeby. Společnost nás učí, že hodnota ženy spočívá v tom, jak moc je obětavá a jak dobře pečuje o druhé. Výsledkem je, že se mnoho žen dostane do pasti neustálého dávání, aniž by za to cokoli dostávaly zpět. Naštěstí dnešní doba už tyto zažité vzorce rozbíjí, sama to vidím na své dceři.
Ale vraťme se k Radce. Radka je typickým příkladem ženy, která se snaží být dokonalou partnerkou a matkou. Každý den vstává první, aby nachystala snídani pro celou rodinu, po práci zařizuje nákupy, pak úkoly s dětmi, úklid a večer už nemá sílu ani na chvíli pro sebe, natož třeba na partnerský život. Přesto všechno, co pro svou rodinu dělá, jí nikdo nikdy neřekl „děkuji“. Místo toho slyšela jen dotazy: „Proč nejsou vyprané moje kalhoty?“ nebo „Proč není umyté nádobí?“ A někdy se k tomu přidají i výčitky, co jako celou dobu dělá a že by to dávno mělo být hotové.
Radka se mi svěřila, že se cítí vyčerpaná, nedoceněná a že její sebevědomí je na nule. Také mi vyprávěla, že když se pokusila situaci změnit, její rodina reagovala podrážděně. Byli zvyklí, že vše funguje bez jejich přičinění a bez jakýchkoliv námitek a výčitek ze strany Radky. Jenže Radka věděla, že už takhle dál prostě nemůže. Že musí něco udělat, něco změnit.
A tak jsme společně začaly pracovat na tom, aby si postupně nastavila hranice a naučila se říkat si o pomoc a o uznání. Klíčová byla v tomto případě komunikace. Radka si svolala svou rodinu a naprosto bez obalu a bez emocí a výčitek doma sdělila, jak se věci mají. Jakmile začala více komunikovat a postupně delegovat úkoly, její rodina si začala uvědomovat, kolik práce skutečně odvádí.
Jak prolomit tento vzorec?
- Uvědomte si svou hodnotu
Vaše práce a péče mají obrovskou hodnotu, i když ji ostatní nevidí. Přestaňte se snažit zavděčit všem a začněte si uvědomovat, že i vy si zasloužíš uznání a péči druhých. - Naučte se říkat „ne“ (celý článek na toto téma si můžete přečíst TADY)
Nemusíte dělat všechno sama. Delegování úkolů není selhání – je to zdravý způsob, jak rozložit odpovědnost mezi všechny členy rodiny. - Komunikujte své potřeby
Řekněte nahlas, co vás trápí. Místo výčitek typu „Nikdy mi s ničím nepomáháš“ zkuste říct: „Byla bych ráda, kdybychom si úkoly v domácnosti rozdělili.“ - Nebojte se žádat o ocenění
Pokud vám chybí uznání, řekněte si o něj. Například: „Moc bych ocenila, kdybys mi občas řekl, že si vážíš toho, co dělám.“ Nebo v tomto případě můžete zkusit techniku zrcadlení. Je to snadné; když vám někdo s něčím pomůže nebo udělá něco sám od sebe, pochvalte ho a řekněte mu, jak si jeho pomoci vážíte, jak moc vám to pomůže. - Dělejte věci pro sebe
Vyhraďte si čas jen pro sebe – i kdyby to byla jen půlhodina denně. Pečovat o sebe není sobecké, je to nezbytné.
Co když se bojíte mluvit o svých snech a touhách?
Mnoho žen nejenže dělá všechno pro ostatní, ale také se bojí říct partnerovi o svých snech, přáních a touhách. Bojí se, že je nepochopí, že je odmítne, nebo že je bude považovat za hloupé. Některé mé klientky se dokonce bály, že se jim partner vysměje nebo že bude jejich potřeby bagatelizovat. A jak tedy na to?
- Začněte u sebe: Sepište si, co si opravdu přejete. Co vás dělá šťastnou? Co byste chtěla zažít, zkusit, změnit?
- Sdílejte postupně: Nemusíte hned říkat všechno. Začněte s drobnostmi, které jsou pro vás důležité.
- Nebojte se reakce: Pokud vás partner skutečně miluje a záleží mu na vás, měl by chtít, abyste byla šťastná. Pokud vaše sny ignoruje nebo zesměšňuje, je na místě se ptát, zda tento vztah skutečně naplňuje i vás.
Zasloužíte si respekt a ocenění
Nikdo by neměl být ve vztahu jen proto, aby sloužil druhým. Váš život má hodnotu, vaše pocity jsou důležité a zasloužíte si být slyšena. Pokud se cítíte neviditelná a neoceněná, nebojte se začít dělat změny. I malé kroky mohou vést k velkým změnám.
A co vy? Jak se cítíte ve svém vztahu? Co byste chtěla změnit?
Jak se mít ráda
e-book ZDARMA
Stáhněte si e-book „JAK SE MÍT RÁDA“ a objevte 10 jednoduchých kroků k sebelásce, které Vám zaberou 5 minut denně.
Koučka a mentorka pro ženy, autorka e-booků.
Pomůžu Vám najít sama sebe a Vaše sebevědomí. Ukážu Vám, jak se mít ráda. Podpořím Vás na cestě k naplnění Vašich snů a inspiruji Vás k tvoření láskyplných vztahů.
Více o mně si můžete přečíst > TADY <
Potkat se můžeme na Instagramu nebo Facebooku.
Napsat mi můžete na stana@stanislavakrajickova.cz