Není tomu tak dlouho, co jsem byla žena, která se vždy snažila vyhovět ostatním. Trpěla jsem „syndromem hodné holčičky“, který mi bránil v projevování vlastních hranic a vyjadřování svých potřeb. Ale to bylo dříve. Dnes se cítím silná, sebevědomá a osvobozená. Jak se mi to podařilo? V tomto článku se podělím o svůj příběh, jak jsem se vymanila z pout syndromu hodné holčičky, naučila se říkat „ne“ a respektovat své vlastní potřeby.
Co je „syndrom hodné holčičky“:
Syndrom hodné holčičky je psychologický vzorec, ve kterém ženy pociťují nutnost vyhovět ostatním, potlačovat své vlastní a hranice a předstírat dokonalost a oblíbenost.
Vyhovět ostatním = být milovaná?
Celý můj život jsem byla ta, která tu vždy byla pro ostatní a snažila se vyhovět jejich očekáváním, touhám, přáním a někdy i požadavkům. Myslela jsem si, že pokud budu dostatečně hodná, milá a vstřícná, získám si tak jejich lásku a pozornost. Potřebovala jsem od ostatních slyšet chválu a slova uznání. To, že jsem tu pro ně a dělám vše, co oni chtějí, mi dodávalo právě onen pocit lásky, hodnoty a úspěchu.
Teď, když to píšu, tak sama vidím, jaký to byl nesmyl a hloupý vzorec. Jenže já to tak opravdu měla. Čím více jsem tu byla pro ostatní, čím více jsem pro ně dělala, tím více jsem si myslela, že mě budou mít rádi. Ale časem jsi začala uvědomovat, že toto přesvědčení mě omezuje a brání mi v žití mého autentického a naplněného života. Žila a pracovala jsem na životech ostatních. A žít a užívat si svůj život jsem zapomněla.
Ne málokdy se stalo, že jsem si naplánovala svůj den nebo víkend a stejně jsem pak dělala úplně něco jiného. Něco, co mě vůbec nebavilo, nenaplňovalo, dokonce i otravovalo, ale stejně jsem neřekla ne. Tolikrát jsem se těšila, že si třeba sednu k malování, a nakonec jsem se k plátnu a barvám nedostala několik měsíců. Každý si můj čas „kradl“ pro sebe a své potřeby. Někdy mi dokonce bylo vyčítáno, že jednomu (člověku) se věnuji víc než druhému.
Jak se projevuje „syndrom hodné holčičky“:
- Neustálé předbíhání potřeb druhých a obětování vlastních potřeb.
- Strach z odmítnutí, obavy z konfliktů a snaha vyhnout se negativním emocím.
- Nedostatek sebeúcty a nedostatek sebejistoty.
- Zanedbávání vlastního štěstí a naplnění.
Čas přestat žít pro druhé
Syndrom hodné holčičky se projevoval ve všech oblastech mého života. Ve vztazích jsem se často podřizovala a obětovala své vlastní potřeby. Obávala jsem se odmítnutí a konfliktů, a tak jsem se vyhýbala říkání „ne“ za každou cenu. Neuvědomovala jsem si, že tím, že se vzdávám svých hranic a potlačuji své vlastní, ztrácím spojení se svou pravou podstatou a trpím vnitřním neklidem.
Avšak jednoho dne jsem se rozhodla, že musím udělat změnu. Uvědomila jsem si, že je čas přestat žít pro druhé a začít žít pro sebe. Asi tou poslední kapkou bylo, když jsem si po víkendu, který jsem opět věnovala péči a práci pro druhé večer konečně sedla a místo odpočinku si vyslechla, že bych se mohla více věnovat vlastní domácnosti a jejím členům. Ten, kdo mě zná, tak ví, jak moc se právě domácnosti a všemu kolem věnuji. Byla jsem už tak unavená, že jsem začala nejdříve plakat, pláč pak přešel ve vztek, vztek v na*rání (doslova, jinak to popsat nejde) a to vše v rozhodnutí, že končím. Že končím s makáním pro druhé a začnu makat na sobě, pro sebe a na tom, co mě baví.
Jaký má „syndrom hodné holčičky“ dopad na život ženy:
- Omezení v osobním rozvoji a naplňování vlastních cílů.
- Problémy ve vztazích, nedostatek rovnováhy a pocit neuspokojení.
- Vyčerpání, stres a pocit ztráty identity.
A tak jsem se pustila do procesu osvobození od syndromu hodné holčičky. Práce na sobě nebyla snadná, ale rozhodla jsem se, že jdu do toho naplno. Začala jsem se seznamovat s pojmem „sebeúcta“ a pochopila jsem, že mám právo na vlastní potřeby a hranice. Hluboce jsem se zaměřila na svou komunikační dovednost a naučila se vyjadřovat své pocity a potřeby s respektem k sobě i druhým. Začala jsem si uvědomovat, že říkat „ne“ není projevem sobectví, ale důležitým nástrojem pro zachování rovnováhy a zdravých vztahů.
Během tohoto procesu jsem se setkala s různými výzvami. Měla jsem obrovský strach z odmítnutí a obavy z toho, že se druhým znelíbím, když jim řeknu „ne“. Ale postupně jsem zjistila, že moje vlastní blaho a sebeúcta jsou stejně důležité jako blaho druhých. Učila jsem hledat rovnováhu mezi péčí o sebe péčí o ostatní.
Jedním z klíčových kroků na cestě k tomuto osvobození bylo naučit se nastavit zdravé hranice. Uvědomila jsem si, že nemohu být vždy všemocná a vyhovující všem požadavkům. Dále také, že je nutné dělat si čas jen pro sebe a své zájmy a nebýt vždy k dispozici druhým. Jednoduše proto, že potřebuji odpočinek nebo kdy cítím, že daná věc není s v souladu s mými hodnotami a potřebami. Tím jsem si postupně vybudovala pevný základ pro svou sebejistotu a schopnost říkat „ne“ s jasným vědomím.
Když nedokážeš říci NE, jakou váhu má pak tvé ano?
Dříve jsem často potlačovala své pocity a ignorovala svůj vnitřní hlas, který dával najevo, co je pro mě důležité. Nyní jsem se naučila dát svým emocím prostor, naslouchat své intuici a respektovat své vnitřní vedení.
Díky tomuto procesu jsem postupně získala sebedůvěru a sebeúctu. Není to však cesta s koncem, ale kontinuální proces růstu a sebepoznání. Věřím, že každá žena může najít svou vnitřní sílu a naučit se říkat „ne“. Sebejistě a s respektem ke svým vlastním potřebám a hranicím.
Níže se s vámi ráda podělím o konkrétní tipy a strategie, které mi pomohly na mé cestě k osvobození od syndromu hodné holčičky. Pevně věřím, že v nich najdete inspiraci a v sobě odhodlání praktikovat tyto principy i ve svém vlastním životě.
Jak se zbavit syndromu hodné holčičky a naučit se říkat "ne"
Uvědomte si své vlastní potřeby a hranice:
- Sledujte a poslouchejte své vlastní potřeby a přání.
- Naučte se rozpoznat, kdy jste překračovala své hranice a ignorovala své potřeby.
- Buďte k sobě upřímná a objevujte, co je pro vás skutečně důležité.
Pracujte na sobě a své sebejistotě:
- Přijměte a akceptujte své hodnoty, silné stránky a úspěchy.
- Naučte se milovat a akceptovat sebe takovou, jaká jste.
- Hledejte aktivity a prostředí, které vás posiluje a podporuje Váš sebevědomý postoj.
Naučte se vyjadřovat své potřeby a říkat „ne“ sebejistě a tak, aby Vaše „ne“ bylo respektováno
- Pracujte na svých komunikačních dovednostech a vyjádření svých potřeb jasně a otevřeně.
- Učte se odmítat nabídky a žádosti zdvořile, ale rozhodně.
- Pamatujte si, že vaše „ne“ je legitimní a musí být respektováno, aniž byste musela poskytovat vysvětlení nebo se cítila provinile.
Hledejte rovnováhu mezi péčí o sebe a péčí o ostatní:
- Uvědomte si, že péče o Vás samotnou a Vaše blaho jsou stejně důležité jako péče o druhé.
- Naučte se nastavit zdravé hranice a nevyčerpávat se tím, že se vždy staráte o ostatní na úkor sebe.
Učte se naslouchat svým emocím a instinktům:
- Dávejte svým pocitům a instinktům prostor a důvěřujte jim.
- Naučte se rozpoznat, kdy Vás situace nebo požadavky tlačí přes Vaše vlastní pohodlí nebo hodnoty.
- Důvěřujte si a naslouchejte svému vnitřnímu hlasu při rozhodování.
Postupnou prací na sobě samé se osvobodíte od syndromu hodné holčičky a naučíte se sebeúctě, respektování vlastních potřeb a naučíte se říkat „ne“ se sebedůvěrou a sebejistotou. Bude to proces, který vyžaduje trpělivost, sebekontrolu a sebereflexi, ale s každým malým krokem budete posilovat svou schopnost stát za sebou a vyjádřit svou pravou identitu.
Vytvoříte tím prostor pro autenticitu a zdravé vztahy. Nezapomeňte, že mít pevné hranice neznamená, že jste sobečtí nebo neohleduplní. Právě naopak, jde o projev zdravé sebelásky a respektu k sobě i druhému.
Budete se možná potýkat s vnitřními obavami, vinou nebo odporem okolí, ale nezapomeňte, že máte právo říci ne a že na Vás záleží!
Každý malý krok směrem k osvobození od syndromu hodné holčičky je důležitý a hodnotný. Takže se do tohoto procesu pusťte s láskou k sobě i ostatním a soustřeďte se na svůj vlastní růst.
Doufám, že Vám tento článek poskytne nejen inspiraci, ale také praktické nástroje pro osvobození se od syndromu hodné holčičky a nalezení své vlastní síly a autenticity. Každá žena si zaslouží žít podle svých vlastních pravidel a vyjádřit svoji pravou identitu. Věřte, že máte právo být šťastná a žít naplněný život, ve kterém budou Vaše hranice respektovány.
Umíte říkat ne a znáte své hranice? Podělte se o své zkušenosti a poznatky v komentáři.
Koučka a mentorka pro ženy, autorka e-booků.
Pomůžu Vám najít sama sebe a Vaše sebevědomí. Ukážu Vám, jak se mít ráda. Podpořím Vás na cestě k naplnění Vašich snů a inspiruji Vás k tvoření láskyplných vztahů.
Více o mně si můžete přečíst > TADY <
Potkat se můžeme na Instagramu nebo Facebooku.
Napsat mi můžete na stana@stanislavakrajickova.cz
Dobrý večer Stáni,ano naučit se říkat ne,je opravdu docela těžké. Také jsem tu vždy byla pro druhé,ale postupem času, jsem se začala učit říkat ne. Ještě mi to občas nejde, stále se učím. Teď bych potřebovala poradit:jak říct zaměstnavateli, že nechci na jedno konkrétní místo? Už jsem jim to říkala, že tam nechci,ale stejně mě tam pořád občas dávají.
Dobrý den, Zdeňko.
Je skvělé, že se učíte stavět se za sebe! V této konkrétní situaci bych udělala následující: Pečlivě bych si promyslela a připravila hlavní důvody, proč nechci pracovat na tomto konkrétním místě a pokusila se tyto důvody vyjádřit jasně a konstruktivně. Požádala bych o schůzku se svým zaměstnavatelem nebo přímým nadřízeným a v klidu a profesionálně bych mu vyložila své pocity a důvody, proč si myslím, že tato práce na tomto místě není pro mě nejlepší. Přistupovala bych k této konverzaci otevřeně a předem bych si promyslela možná řešení, která by vyhovovala oběma stranám a ty bych pak nabídla nadřízenému jako možné alternativy (např. navrhnout, jaké úkoly a projekty by mně lépe vyhovovaly a jak bych mohla efektivněji přispět týmu v jiné roli nebo na jiném místě). Pokud by se situace nezměnila, zvážila bych své možnosti a to, zda je toto pracovní prostředí to, ve kterém chci nadále zůstat.
Ať Vám odpověď poslouží. Přeji hodně štěstí.
Pingback: Chcete změnu? Nikdo jí za vás neudělá! Začněte u sebe! - Šťastná ve vztazích