Možná jste si všimly, že jsem na nějakou dobu zmizela. Žádné články, žádné příspěvky, žádné e-maily. A dnes vám chci upřímně říct proč – protože i ta nejsilnější žena někdy potřebuje odložit všechny své role a prostě jen být.
Moment, kdy došla energie
Pamatuji si to přesně. Byl obyčejný únorový večer. Seděla jsem před počítačem, snažila se napsat další článek a najednou – nic. Slova nepřicházela. Myšlenky se ztrácely v mlze únavy. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že už několik měsíců pouze přežívám.
Já, která jsem vždy byla tou silnou, tou, která má pro každého radu, podporu a energii, jsem najednou neměla sílu ani napsat jednoduchý e-mail. Nástroje a techniky, které jsem sdílela s vámi, jsem sama přestala používat. Jako když švec chodí bos.
Cítila jsem se jako podvodnice. Jak mohu radit ostatním ženám, jak pečovat o sebe, když já sama jsem na sebe zapomněla?
Co se vlastně stalo?
Možná to znáte – začíná to nenápadně. Trochu více práce než obvykle. Méně spánku. Odkládání vlastních potřeb, protože „tohle je teď důležitější“. Neustálé kontrolování e-mailů a sociálních sítí. Pocit, že musíte být všude a pro všechny.
Přidejte k tomu:
– Tlak na výsledky a úspěch
– Pocit, že nikdy neděláte dost
– Srovnávání se s ostatními (ano, ten zákeřný scrolling sociálními sítěmi)
– Strach z hodnocení a odmítnutí
A máte dokonalý recept na vyhoření.
Pro mě to znamenalo, že jsem jednoho dne prostě nemohla dál. Fyzicky ani psychicky. Mé tělo i duše křičely „STOP!“. A já jsem konečně poslechla.
Co jsem dělala, když jsem zmizela
První měsíc jsem nedělala téměř nic. A bylo to nejtěžší „nic“ v mém životě. Protože když jste zvyklá být neustále v pohybu, zastavení se zdá jako selhání.
Postupně jsem si však našla zpět cestu k sobě:
– Začala jsem znovu meditovat – nejprve 5 minut denně, pak 10, pak 20
– Vrátila jsem se k procházkám v přírodě, bez telefonu, bez cíle
– Četla jsem knihy pro radost, ne pro seberozvoj
– Spala jsem, kdykoli mé tělo řeklo, že je unavené
– Naučila jsem se znovu říkat „ne“ bez výčitek
– Zaměřila jsem se na sebe a své tělo a začala ho pořádně vyživovat.
A hlavně – přestala jsem se soudit za to, že potřebuji pauzu.
Co jsem se naučila (a co možná potřebujete slyšet i vy)
Na této cestě zpět k sobě jsem pochopila několik věcí, které bych chtěla sdílet:
- Vyhoření není známkou slabosti, ale dlouhodobého ignorování vlastních potřeb
Silné ženy často vyhoří ne proto, že by byly slabé, ale proto, že příliš dlouho ignorují signály svého těla a duše. Dokud zcela nevyčerpají všechny rezervy.
- Neustálá dostupnost není služba, ale cesta k sebedestrukci
Být neustále k dispozici pro ostatní, neustále online, neustále připravená pomoci – to není udržitelné. A nakonec to nepomáhá ani vám, ani těm, kterým chcete sloužit.
- Autenticita je cennější než dokonalost
Snaha o dokonalost mě vyčerpávala. Paradoxně, když jsem začala být upřímnější ohledně svých výzev a těžkostí, cítila jsem se svobodnější a více propojená s ostatními.
- Někdy nejlepší akce je neakce
Naše společnost je posedlá produktivitou. Ale já jsem se naučila, že někdy je nejproduktivnější věcí, kterou můžete udělat, odpočívat a dovolit si být.
Proč vám to všechno říkám?
Sdílím tento příběh, protože tuším, že nejsem sama. Že i vy možná znáte ten pocit, kdy dáváte a dáváte, až najednou nemáte co dát. Kdy se cítíte vyčerpaná, ale povinnosti a očekávání (vlastní i okolí) vás drží v neustálém koloběhu.
Chci, abyste věděla, že:
– Je v pořádku zpomalit nebo zastavit
– Je v pořádku požádat o pomoc
– Je v pořádku říct „teď ne“
– Je v pořádku pečovat o sebe stejně, jako pečujete o ostatní
Co bude dál?
Nyní se vracím, ale jinak než dřív. S větším respektem k vlastním hranicím a potřebám. S vědomím, že moje práce může být smysluplná, jen když je udržitelná.
Budu s vámi sdílet články, nástroje a myšlenky, které vám mohou pomoci na vaší cestě. Ale tentokrát to budu dělat způsobem, který respektuje mé vlastní limity a energii.
A pokud i vy cítíte, že jste na pokraji vyhoření nebo jste už za ním, jsem tu pro vás. Protože nyní lépe, než kdy jindy rozumím tomu, čím procházíte.
Malé cvičení pro vás
Než se rozloučíme, nabízím vám malé cvičení, které mi pomohlo v nejtěžších chvílích:
- Najděte si klidné místo a zavřete oči.
- Položte si ruku na srdce.
- Zeptejte se sama sebe: „Co právě teď potřebuji?“
- Naslouchejte odpovědi, která přijde – může být tichá, ale je tam a ta první je ta správná.
- Udělejte alespoň malý krok k naplnění této potřeby – ještě dnes.
Protože když pečujete o sebe, pečujete i o všechny, které milujete. A to není sobectví – to je moudrost.
S láskou a pochopením,
Stáňa
P.S.: Pokud rezonujete s tímto článkem a cítíte, že byste potřebovala podporu na své vlastní cestě k rovnováze a sebelásce, jsem tu pro vás. Mé konzultace jsou bezpečným prostorem, kde můžete být přesně taková, jaká jste – i se svou únavou, pochybnostmi a zranitelností.
Koučka a mentorka pro ženy, autorka e-booků.
Pomůžu Vám najít sama sebe a Vaše sebevědomí. Ukážu Vám, jak se mít ráda. Podpořím Vás na cestě k naplnění Vašich snů a inspiruji Vás k tvoření láskyplných vztahů.
Více o mně si můžete přečíst > TADY <
Potkat se můžeme na Instagramu nebo Facebooku.
Napsat mi můžete na stana@stanislavakrajickova.cz