Příběh o tom, proč ráda uklízím
Za oknem svítí sluníčko a začíná další den. Ještě v posteli se protáhnu a v duchu poděkuji za vše, co mám. Vstanu, udělám si čaj a užívám si klidného rána. V hlavě si přehrávám, co mě dnes čeká a jaký bude můj dnešní den. Rozhlédnu se a při pohledu kolem se raduji se ze svého harmonického domova. Vytvořila jsem si prostor, který mě podporuje a ve kterém se cítím skvěle.
Mé skříně s oblečením jsou přehledně srovnané a na první pohled vidím kde co je. Už mě netrápí, co si vezmu na sebe. Jednoduše otevřu skříň a vyberu si z věcí, které mám ráda a cítím se v nich dobře. Věci, ve kterých se cítím dobře a dobře mi sedí, jsou totiž jediné věci, které ve skříni zůstaly.
A tak to mám s každým úložným prostorem u nás doma. Každá věc má své místo. A řeknu vám, je to to nejlepší, co jsem pro nás mohla udělat. Už totiž nic nehledám. A když se mě zeptá manžel, kde něco najde, navedu ho přesně na místo, kde daná věc je.
Už se nerozmýšlím, jestli se budu věnovat sobě a své rodině nebo jestli bych neměla spíše uklidit. Uklizeno mám totiž pořád. Takže udělám jen denní rutinní úklid a mám klid.
Také už tolik nenakupuji další a další nepotřebné věci. Za prvé vím, jestli daný předmět opravdu potřebujeme, jestli ho máme nebo ne a za druhé mi je líto zase zaskládávat uklizené poličky nebo šuplíky dalšími věcmi. Takže, než něco koupím, tak si opravdu rozmyslím, jestli bez toho nedokážu žít nebo jestli to opravdu chci, využiju a především, kam to dám.
Ale nemyslete si, že jsem to tak měla vždy. Cesta sem byla poměrně dlouhá a plná překážek.
Home office a domácnost v chaosu
Ještě před několika lety jsem každé ráno vstávala s pocitem, že mě čeká další příšerný den. Nejdříve jsem vypravila dceru do školky a manžela do práce. Když odjeli, obstarala jsem zvířata a pak byl na řadě úklid. Někde, mezi praním a vysáváním, jsem odbíhala k počítači, abych odpověděla na pracovní e-maily.
Na stole se vršily stohy papírů, šuplíky a skříně přetékaly a byly narvané k prasknutí. Všude tolik věcí. Vše jsem schovávala, protože jsem si myslela, že by se to jednou mohlo hodit. Jenže snad nikdy jsem ty schované věci nepoužila. Buď jsem zapomněla, že je mám nebo jsem je nenašla. Nakonec bylo snadnější si je znovu koupit, než je hledat někde na půdě nebo ve sklepě.
Snad každý den jsem stála před skříní plnou oblečení a nikdy jsem nevěděla, co si obléct. Měla jsem pocit, že mi nic nesedí a nic mi nesluší. Manžel vždy jen nechápavě kroutil hlavou a nemohl pochopit, jak je možné, že mám tolik věcí a stejně si pořád stěžuji, že nemám co na sebe a kupuji další a další oblečení, které nakonec stejně nenosím.
Někde uvnitř sebe jsem cítila obrovskou nervozitu z toho, že prostor kolem mě není harmonický a uspořádaný. Doslova mě ubíjel chaos, který okolo mě panoval. Snad nic, co jsem dělala mě nijak netěšilo a nebavilo. Neuměla jsem se uvolnit, užívat si života a všeho, co sebou přináší. Pořád jsem myslela na ten bordel, který panuje v domě, na to nepřeberné množství věcí, které mi snad jako by braly energii.
Ale proč? Stále jsem to nechápala. Nerozuměla jsem tomu, proč se stále snažím ve svém domě něco uklízet, přerovnávat a organizovat a stále to není hotové. Proč mě můj dům doslova vyčerpává a vysává a neproudí v něm energie?
Otázky a odpovědi
Začala jsem se sama sebe ptát, proč se to všechno děje. A k mému velkému překvapení začaly přicházet odpovědi a já si uvědomila, že vše začalo už mých 16 – 17 letech. Tenkrát jsem pomáhala kamarádovi s úklidem jeho pokoje. Když jsme skončili s tříděním, vyhazováním a organizováním, bylo v jeho pokoji uklizeno a nebyl tam nepořádek. A mě napadlo, že aspoň někde není chaos a že aspoň tady je svět v pořádku.
Cože? Co mi to v té hlavě proběhlo? Nejdříve mě to udivilo a pak mně to došlo. Tou dobou totiž můj život v pořádku nebyl. Vše bylo naruby.
Drogy, bezdomovci, smrad a Savo
Doma rodiče zjistili, že sestra bere drogy. A brala je ještě dalších 15 let. To samozřejmě poznamenalo celou rodinu a naše fungování. Nic nebylo tak, jako dřív. Vše se rozbilo, rozházelo a „vypadlo“ ze svých „zažitých a poskládaných šuplíčků“. Prostě bordel, který nešel uklidit.
Proto jsem uklízela všude jinde, kde uklidit šlo. Pak jsem totiž měla pocit, že je vše v pořádku, na svém místě a tam, kde to má být. Uvědomila jsem si, že úklid a třídění věcí, organizování interiéru a přestavování nábytku je pro mě jakousi terapií.
Čemuž se vlastně ani nedivím. Sestra žila nějakou dobu na ulici. Nemusela, ale vybrala si to. Domů ale chodila. A vždy, když přišla, tak se chtěla umýt. Své špinavé věci naházela k těm našim do koše na prádlo, používala to, co my doma (nádobí, ručníky, utěrky…). A já se z toho mohla zbláznit.
Strašně jsem se štítila. Když jsem přišla domů ze školy, tak už ve dveřích jsem poznala, že tam je. Když jsem měla štěstí, tak byla sama. Jinak si vodila i podivné kamarády nebo někdy nějakého přítele. Všude byl cítit strašný bezdomovecký puch. A mě bylo úzko. Měla jsem obrovský strach z ní, z jejích kamarádů, a hlavně z toho, co všechno bych od nich mohla chytit.
Netrpělivě jsem pokaždé čekala, až zmizí (s nimi většinou zmizely nějaké věci, co by mohli prodat) a pak jsem vytáhla Savo a začala vše drhnout a čistit. Nejhorší byly kliky u dveří. Na ty jsem se bála sáhnout nejvíc. Otvírala jsem si rukávy a dokud jsem kliky nevyčistila Savem, nesáhla jsem na ně.
Dopis z hygieny, žloutenka a povinné očkování
Jednoho dne na nás na všechny čekaly na poště doporučené dopisy, že jako rizikové osoby, které jsou ve styku s bezdomovci a narkomany, se máme dostavit na povinné očkování proti žloutence. Pokud tak neučiníme, budeme předvedeni Policií ČR. Tohle jsem fakt obrečela, jak jsem se styděla a hlavně bála, že riziko přenosu nějaké choroby je fakt reálné a není jen v mé hlavě.
Všchno zlé je pro něco dobré
No nějak jsme to období přežili. Ségra je teď už přes 10 let čistá, žádné drogy nebere. Přes všechno, čím jsme si spolu prošly, je dnes mou nejlepší kamarádkou a podle mě i tím nejsilnějším a nejhodnějším člověkem, kterého znám. Vím, co všechno zažila, co vytrpěla a čím si musela projít, a přesto se nevzdala a dokázala to. Je skvělá!
Danuško, jestli to budeš někdy číst, tak Ti chci říct, že jsem na Tebe nesmírně pyšná a hrdá a mám Tě strašně moc ráda!
Jsi mi velkou inspirací v tom, co člověk všechno dokáže, když prostě chce.
Úklid mého nitra
Když jsem si konečně uvědomila, kde tohle všechno má začátek, bylo zřejmé, že kromě svého domu musím uklidit především i své nitro.
Absolvovala jsem proto množství seminářů a kurzů na téma osobního rozvoje, včetně dvou koučovacích škol. A protože mám také velmi blízko k přírodě a spiritualitě, naučila jsem se harmonizovat a čistit prostor pomocí vykuřovadel. Zjistila jsem, že mě baví práce s energiemi, malování energetických a harmonizačních obrazů a také jsem se pustila do studia metody Feng Shui. Začala jsem meditovat a chodit do přírody, kde jsem nabírala sílu.
Přečetla jsem velké množství knih o seberozvoji, o využití prostoru, o třídění věcí a úklidu, ale také o recyklaci předmětů. Vytřízené věci jsem se naučila prodávat na bazaru a mít z nich další užitek. Při čtení knih Marie Kondo jsem si přikyvovala a novinky, které jsem se dozvěděla jsem hned šla praktikovat ve svém domě.
Můj život se velice zklidnil a zharmonizoval. Má rodina mě ve všem podporovala a já prožívala radost a vděčnost z každého dne.
Pryč s chaosem
Poté, co jsem si dala do pořádku svůj život jsem se vrhla na úklid našeho domu. Sama jsem divila, jak to šlo lehce a s radostí. S každým vyhozeným předmětem, který už mi nedělal radost a vázaly se k němu nějaké vzpomínky, které přinášely třeba smutek, mi bylo lépe. Skříně nebyly přeplněné, nikde se neválely poházené věci, vše mělo své místo a vše mělo řád. A náš dům byl najednou lehčí, energie proudily a necítili jsme se zahlceni a v chaosu.
Uvědomila jsem si, že se umím nacítit na prostor a vidím jeho potenciál
Stávalo se stále častěji, že přátelé a známí mě začali žádat a zvát, abych i jim pomohla s úklidem a organizací jejich domovů. Společně jsme vždy prošli prostor, stanovili si cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout a dále jsme postupovali podle vytvořeného plánu.
Vždyť za roky praxe v úklidu a třídění jsem si v těchto činnostech našla a vytvořila svůj systém. Vím, co je potřeba udělat první a jakým způsobem postupovat, aby byl výsledek udržitelný.
Navíc vím, že díky třízení věcí a úklidu prostoru může dojít i k případnému uvědomění, co a koho si ve svém životě chceme ponechat a čeho se třeba vzdát. Samotné uklízení má tedy velký terapeutický přesah i do osobního života.
A to je přesně to, co můžu nabídnout i vám!
Nabízím Vám asistované třídění Vaší domácnosti a individuální koučovací sezení a schůzky, po kterých budete schopni své uvědomění, aha momenty a nápady převést hned do reality.
Vytvoříme spolu plán a jednotlivé akční kroky. Najdete si svůj směr, vytvoříte si svůj vlastní systém. Vše si promyslíte a zároveň rovnou vyzkoušíte a prožijete. Vydáte se svou vlastní cestou, která bude vyhovovat právě Vám.
A já tu budu pro Vás. Podpořím Vás, inspiruji a nasměruji. A to nejen v oblasti úklidu, ale i v oblasti vztahů a dalších životních situací.
