Nebojte se začít znovu a možná i lépe! Naučte se odpouštět a jděte dál!

Poslední dobou mám pocit, že se v mém okolí děje něco divného. Hodně lidí je nešťastných a trápí se. Utápějí se ve smutku a stále dokola se sami sebe ptají, co by kdyby a co dál. Všichni mají něco společného. Někdo je zklamal. Někdo, komu věřili a důvěřovali. V někom se zklamali. Nevědí, jak situaci přijmout, jak se s ní „poprat“ a jak se ve svém životě posunout dál.

Nikdo do našeho života nevstoupí náhdou…

Já věřím, že do našeho života nikdo nevstoupí jen náhodou. Vesmír nám neposílá do cesty lidi, které chceme a které si přejeme, ale lidi, které potřebujeme. Ty, kteří nás mají něco naučit. A je pravda, že někdy ty zkoušky bývají hodně těžké a hodně tvrdé.

Někdo se v našem životě zdrží jen malou chvíli, někdo déle a někdo nás provází celým naším životem. Ale každý, bez ohledu na délku jeho setrvání vedle nás, v něm zanechá nějakou stopu. Ať už dobrou nebo špatnou.

Na všechny, kteří prošli naším životem, si jednou za čas vzpomeneme. A s odstupem času odpustíme i těm, kteří nám ublížili, protože pochopíme, že právě oni byli těmi nejlepšími učiteli. A že hlavně díky nim jsme se stali tím, kým máme být a tím, kým právě teď jsme.

Začít jinak a možná i lépe

Každá prohra nás posouvá dál. Každý pád nás zoceluje. Každý pád na dno nám dává novou možnost se od toho dna odrazit a začít znovu. Začít jinak a možná i lépe. Je důležité chtít.

„Život je velmi složitý, nesnaž se najít na všechno odpovědi, protože když najdeš odpovědi, život změní otázky.“

Život nikdy neběží tak, jak bychom chtěli, a tak jak si ho naplánujeme. Často se odkloní jinam, než chceme, a to ve chvílích, kdy to nejméně čekáme. My se pak cítíme zrazení, nešťastní, odkopnutí, využití a nechtění. Jsme zlomení. A tak od sebe často odháníme i ty, kteří to s námi myslí opravdu dobře, a právě těm svým jednáním nejvíce ubližujeme.

„Není důležité, jak dlouho známe někoho, ale to, jak hlubokou stopu zanechá v našem srdci.“

Ovšem jedno je zřejmé.. cesta bez překážek nikdy není tou správnou. Každá naše životní cesta nebo etapa nás má něco naučit, na něco ukázat, někam nás dovést.

Musíme se pohnout z místa

Buďte tedy ochotní vzdát se života, který jste si naplánovali a přijměte život, který na vás čeká. Přijměte jiný směr, chopte se nových příležitostí, zkoušejte nepoznané a neplánované. Nepoddávejte se pocitu bezradnosti, marnosti a sebelítosti.

Může se vám zdát, že stojíte na místě a nevíte, jak se z něj hnout. Že vaši přátelé a známí procházejí svými životy s nevídanou lehkostí, zatímco vy schytáváte jednu facku za druhou. Nelitujte se. Kdo se lituje, ničeho nedosáhne. Nenechte ve svém srdci uhnízdit závist. Nikdy nevíte, co se skrývá za úsměvy ostatních a jakou bitvu právě teď bojují. A možná, že kdybyste věděli, za žádnou cenu byste s nimi neměnili ani minutu a na jejich životy byste pohlíželi úplně jinak.

Těžké chvíle ve svém životě prožije každý. A i když se v první chvíli může situace zdát bezvýchodná, musíme chtě nechtě tyto situace zvládnout. Pokud se vám chce křičet, tak křičte. Plačte. Přijdou emoce, které je důležité prožít. Nestyďte se za ně. Smutnění a truchlení je zkrátka proces. Ale ani tento proces nesmí trvat dlouho.

Neduste a nepřiživujte v sobě zlobu, vztek, trápení a smutek. Nebojte se obejmutí a přijměte do svého života nové lidi. Takové, kteří vám dodají pocit klidu, porozumění, pochopení a útěchu.

Přivítejte ve svém životě to nové, přijměte změny

Rozhlédněte se okolo sebe a otevřete se faktu, že všechno může být zase nové a jiné. Jiné a lepší. Vyzkoušejte nové aktivity, přijímejte nové výzvy. Nebojte se změny. Změna nemusí znamenat jen prohru, strach a utrpení. Změna může znamenat nový začátek, začátek něčeho hezkého. I když se vám to teď tak nezdá.

Navštěvujte kurzy, kontaktujete staré přátele, na které jste neměli čas. Navazujte nová přátelství. Dokážete to. Stejně tak, jako jste to dokázali před léty, zvládnete to i teď. Nebojte se udělat první krok. Překonejte v sobě strach a jděte do toho. Nebojte se odmítnutí. I to je součástí cesty. Zkuste to.

Jestli chcete něco udělat, jednejte okamžitě. Máte na to prvních 20 vteřin. Pak se zapojí rozum a couvnete. Využijte tedy svých 20 vteřin a uvidíte, že se stane něco skvělého!

Naučte se odpouštět – hlavně sobě!

Naučte se odpouštět. Ne zapomenout. Ale odpouštět. Pokud se k vám někdo nezachoval hezky, je to jen jeho chyba a odraz jeho samého. Není to ve vás. Je to v něm. Je to o jeho emocích, jeho plánech, pocitech, jeho chtění a nechtění. Vy s tím nemáte nic společného. Naučte se nebrat si věci osobně. Rozchody bolí, ale ztratit někoho, kdo vás nerespektoval a neuměl vás docenit je ve skutečnosti výhra, ne ztráta.

„Na každém konci je hezké to, že něco nového začíná.“

A stejnou chybu už nemusíte opakovat dvakrát. I nevydařené vztahy a smutné vzpomínky se stávají vaší historií. Historií, díky které se posouváte dál a vpřed. Poděkujte tedy za zkušenost, kterou vám život přinesl a vezměte si ponaučení.

„Nic už nebude takové, jako kdysi, ale všechno může být takové, jako ještě nikdy.“

A to, že něco netrvalo věčně a skončilo to, neznamená, že to nestálo za to. Já takový vztah prožila a jsem za něj vděčná. Moc mě naučil a moc mi dal. A já si díky zklamání, které jsem zažila, uvědomila, co opravdu chci a co ne.

A jak jste na tom vy? Máte za sebou takový vztah?

Autor: Stanislava Krajíčková

Ukazuji ženám cestu, jak pochopit sebe samé, své partnery a blízké a tím vytvářet v jejich vztazích pevná pouta a harmonii.
Na individuálních konzultacích vedu ženy k poznání, že všichni jsme v pořádku právě takoví, jací jsme.
Jsem autorkou e-booku Klíč ke šťastnému vztahu a projektu Tvořivá dílna Kreásek
Více o mně si přečtěte zde >>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *