Sebelásce říkám ANO!

O víkendu jsem byla na semináři Lucie Kolaříkové Doživotní hojnost – Sebeláska. Čekala jsem hodně, ale to, co jsem zažila naprosto předčilo veškerá má očekávání.

Trochu jiný seminář..

Ze semináře, kde poslušně „sedím v lavici“ a poslouchám přednášející se vyklubalo setkání žen, kde se dělalo jedno praktické cvičení za druhým. No, to jsem opravdu nečekala a vůbec jsem na to nebyla připravená. Okamžitě se mě zmocnila panika a nervozita.

Uvědomila jsem si, že toto jsou přesně mé mantinely a limity. Potřebuji mít neustále kontrolu nad sebou i nad každou situací, která nastane. A když tomu tak není propadám panice a zmocní se mě strach, co tedy bude dál.

Chvíli jsem měla pocit, že musím utéct. Prostě se sebrat a jít. Vůbec mi nebylo příjemné, že nemám skoro žádný osobní prostor a vše probíhá tak nějak bez řádu.

Z počátku mi některé situace připadaly až trapné, vůbec jsem nechápala, co to po nás vlastně ta ženská chce :-). Já, abych dělala a říkala takové věci, a ještě před takovým množstvím cizích lidí? No to ani náhodou. Naprosto jsem se nedokázala otevřít a o nějakém užívání si nemohla být ani řeč. Cítila jsem se hloupě a trapně.

Nečekané emoce

Ale rozhodla jsem se nesoudit, nechat vše plynout a otevřít se tomu, co se právě děje. Vždyť jsem se na seminář takovou dobu těšila.

Najednou začaly padat bloky a přišly na řadu emoce. A to velmi silné a naprosto nečekané emoce. Uvolnilo se ve mně několik měsíců nahromaděné napětí a přišel pláč. Ovšem pláč velmi léčivý a osvobozující. Absolutně jsem nechápala, co se děje, ale ta ženská energie v sále byla obrovská, nešlo se tomu nepoddat.

Celý seminář probíhal v „sesterském“ duchu a podpora všech přítomných žen byla velmi silná. Každá žena měla svůj příběh, ale partnerské vztahy byly nejsilnějším tématem celé akce. Seminář zakončil společný rituál všech přítomných žen a do světa byla vypuštěna naše přání a tajné touhy.

Sebeláska? Ano, ano, ano!

Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli na seminář jít nebo ne. Moc se mi to nehodilo, před sebou spoustu práce a strašně málo času. A v tu chvíli jsem si vzpomněla, jak jsem psala článek o tom, že si máme udělat čas na vše, co máme rádi a bylo rozhodnuto; jedu.

Nejdříve jsem tohoto rozhodnutí litovala, ale nakonec jsem byla ráda, že jsem se na seminář vydala. A hlavně, že jsem z něj neutekla :-).

Domů jsem odcházela s velice hřejivým pocitem a uvědoměním si, že sebeláska teď už bude naprostou součástí mého života.

Že budu žít život podle svých představ a budu si plnit svá přání, protože svůj život si žiji sama a nejsem povinna se o svých rozhodnutích s někým radit. Nebo se dokonce někoho dovolit, jestli tak žít můžu.

Je to velmi osvobozující pocit. Pocit osobního štěstí a naprosté svobody.

Zažily jste i vy někdy něco podobného? Podělte se s námi o váš zážitek ve skupině stejně naladěných žen >> Uzavřená facebooková skupina stránky Šťastné a sebevědomé ženy <<

Autor: Stanislava Krajíčková

Ukazuji ženám cestu, jak pochopit sebe samé, své partnery a blízké a tím vytvářet v jejich vztazích pevná pouta a harmonii.
Na individuálních konzultacích vedu ženy k poznání, že všichni jsme v pořádku právě takoví, jací jsme.
Jsem autorkou e-booku Klíč ke šťastnému vztahu a projektu Tvořivá dílna Kreásek
Více o mně si přečtěte zde >>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *