Od vyhazovu z práce ke splnění snu

Je tomu šest měsíců, co jsem „přišla o práci“. O práci, která mě neskutečně bavila, ale i neskutečně stresovala. Dnes se samozřejmě na celou situaci dívám jinak než před čtvrt rokem, ale právě před tím čtvrt rokem to se mnou pěkně zamávalo.

Rozhodně tady nechci a ani nebudu psát, za jakých okolností a jak se vše seběhlo a jak to probíhalo, ale to, co chci, je podělit se s vámi o zápisky (úryvky) z mého deníku. A proč? No, protože vám chci ukázat, že i to, co na začátku vypadá jako „totální tragédie“ může nakonec být tím nejlepším, co vás může potkat.

Depka aneb, když se nedaří, tak se nedaří…

25.10.2017
Tak už je to tu zase. Můj starý a dobře mně známý pocit NEJSEM DOST DOBRÁ! Ha a tentokrát je to fakt silný. Už třetí den mám depku, nic mě nebaví a snad poprvé nevím, jak z toho ven. V pátek jsem dostala výpověď. „Už tě tu nebudeme potřebovat, v úterý předej agendu“. V úterý po předání agendy: „Už tě nebudeme potřebovat ani na druhém projektu.“ Hmm bezva. Pořád si říkám, že prostě co se má stát, stane se. Ale proč se to stalo zrovna mně?

28.10.2017
No, ale co teď. Vzdát to? Vím, že to nevzdám, ale to nejsem dost dobrá mi stále zní v hlavě. Pokaždé, když chci něco udělat, když mám ten chvilkový nápad, co dál, tak se tam ozve: NEJSI DOST DOBRÁ! Nedělej to, stejně to bude stát za nic! A já se s tím pocitem peru a sama sobě říkám, že jsem dost dobrá a že to bude za něco stát. Ale nejsemdostdobrá prostě vítězí.

1.11.2017
Pořád přemýšlím. O tom, co bych vlastně chtěla dělat. Já to tedy asi někde v hloubi sebe vím. Vím to strašně dlouho, ale nevím, jak to zrealizovat. Tak já to sem napíšu a třeba, když to uvidím, tak se něco stane… Ha ha a co by se asi jako mělo stát…. Nic, píšu:

Chci pořádat kreativní kurzy – můj sen. Mít vlastní dílnu, kde bych mohla pořádat kurzy.

Chci pořádat semináře pro ženy – koncept mám a vím, jak by měly vypadat. No jenže se bojím. Strašně moc se bojím. Bojím se mluvit před lidma. A nevím, proč by někoho měly zajímat zrovna moje žvásty.

Chci si udělat masérský kurz – no jenže je tam hodně anatomie a stejně nevím, jestli bych to vůbec zvládla…

Vůbec nechápu, proč mám pořád ze všeho takový strach. Proč bych to zrovna já nemohla zkusit a proč bych zrovna já nemohla uspět? Protože prostě NEJSI DOST DOBRÁ!

12.11.2017
Tak další den za námi. Ovšem můj pocit „nejsem dost dobrá“ stále přetrvává. Přemýšlela jsem o tom, co vlastně můžu ostatním nabídnout? Je vlastně něco, co opravdu umím a v čem jsem fakt dobrá? Bohužel si to stále nemyslím. Proč se v lidech dokáže tenhle hnusej pocit tak dobře a tak rychle usadit? A proč ho nejde ničím vyhnat? Zažila jsem už tolik zklamání. A nejvíc jsem zklamaná sama ze sebe. A to se mám tak ráda. Opravdu si sama sebe vážím, ale ty pocity méněcennosti jsou momentálně silnější. Ach jo. Snad už zítra bude líp.

13.11.2017
Dnes v noci se mi zdál sen. Vzbudila jsem se ve dvě ráno. Sedla jsem si na postel a koukala s otevřenou pusou. Ještě nikdy se mi takový sen nezdál. Tady po tom snu jsem strašně moc silně věděla, že mi chtěl říct, že se musím spolehnout vždy jen sama na sebe. Že jsem tu za sebe a proto, abych dělala věci tak, jak já chci a hlavně, že je tak musím dělat, abych byla spokojená.

V tom snu byl zástup mně více či méně známých lidí, kteří stáli frontu u nějaké přepážky. Za tou přepážkou jsem seděla já. A každý ten člověk ke mně přistoupil a vysvětlil mi, proč byl nebo je v mém životě, co mě měl naučit nebo mi ukázat.

K těm lidem jsem necítila žádnou zlobu, jen údiv nad tím, kolik jich bylo a že tam jsou poroto, aby mně ukázali, že prostě nemůžu čekat na to, až se něco stane a nějak se to udělá nebo vyřeší, ale že to musím udělat a vyřešit já sama.

Velice jasně si pamatuji mé pocity po probuzení a takové to uvědomění si, že se musím postarat sama o sebe, dělat věci za sebe a nespoléhat na druhé. Až mě z toho pocitu mrazilo, jak byl silný, jasný a intenzivní.

16.11.2017
Pocit zmaru a marnosti stále přetrvává. Sama doma, bez cíle. Nic se mi nechce, připadá mi, že je všechno zbytečné. Projektu se vůbec nevěnuji, nemám náladu psát články, nic netvořím.

Jediné, co dělám, ale vlastně naprosto automaticky, je uklízení. Ovšem na tom vidím pozitivum v tom, že jakýsi vánoční úklid mám už hotový. V obýváku jsem si vytvořila pracovní místo – z toho mám fakt radost. Konečně mám svůj koutek.

V hlavě mi pořád vrtá sen, co se mi před pár dny zdál…

19.11.2017
Stále mám velice silné pocity nespravedlnosti. Svou práci jsem dělala dobře, za tím si stojím. Výsledky jsem měla dobré, klienti se mnou spolupracovali rádi. Byla jsem snad jediná, kdo se snažil vše dotáhnout do konce, kdo řešil průšvihy a taky jsem byla ta, která byla vždy po ruce, když všichni ostatní dali ty ruce pryč. Ach jo, fakt mě to mrzí…

20.11.2017
Vypsání se z pocitů mi opravdu pomohlo. Jako, kdybych tím prolomila jakousi přehradu. Je osvobozující a úlevné si přiznat, co cítím. Nedělat hrdinu a nemachrovat, jak je vše ok, když není. Přiznat si vztek a bolest a prožít to. Cítím, jak je to uzdravující. Dnes je mi o hodně lépe. Sice stále nevím, co bude dál, ale už si nepřipadám na nic. V hlavě se mi tak nějak rýsuje vidina toho, co bych chtěla.

3.12.2017
Už pár dní tvořím své nové webové stránky na projekt kreativní dílny. Mám vymyšlené kurzy pro děti i dospělé a čekám jen na jaro, abych mohla vymalovat, vyzdobit a připravit klubovnu / dílnu. Strašně moc se těším na spuštění. Víťa mě neskutečně podpořil a už jen to, že stojí při mně a věří mi, mě nabíjí. Těším se, těším, těším moc! 😊

14.12.2017
Dnes jsem se chtěla přihlásit na intenzivní masérský kurz. Měla bych ho hotový ještě před Vánoci. Ale váhala jsem moc dlouho, poslední dvě místa, která byla volná, jsou už také pryč. Ale rovnou jsem se přihlásila na další termín a zaplatila zálohu, abych zase nemohla couvnout. Začínám 15. ledna. Mám strach.

15.1.2018
Tak tedy fakt nevím, jestli to zvládnu. Těch informací opravdu hodně a nevím, jak je do té hlavy dostanu. Můj optimismus se začíná vytrácet…

23.1. 2018
Devět dní kurzu za mnou a já jsem úplně vyřízená. Mám pocit, že nic neumím, hlava to nějak nepobírá. Je to náročný, jsem pořád unavená a nic moc doma nezvládám. Ještě, že Víťa je tak zlatý a o vše se postará. Jsem unavená, nemám ani energii něco psát…

10.2.2018
Zítra jsou zkoušky. Je mi špatně od žaludku, nemůžu jíst a mám pocit, že to nedám. Takhle nervózní jsem nebyla ani nepamatuju. Všichni mi říkají, že o nic nejde, ale mně jde o hodně. Jde o to, nezklamat sama sebe. Nespadnout zase do toho pocitu, že NEJSEM DOST DOBRÁ a NA TO NEMÁM! Držím si palce. Jdu spát.

11.2.2018
Juchůůů, juchůů, juchůů a huráááá! MÁM TO! Jsem dost dobrá a mám na to! Další „hora“ zdolána a jedeme dál! 😊

Tak moje drahé, tady jsem odhalila velký kus sebe, svých myšlenek a pocitů. Chtěla jsem vám ukázat, že i tak, na první pohled blbá záležitost, jako je vyhazov z práce, může být vlastně to nejlepší, co vás může potkat.

Držím i vám palce při plnění vašich snů a přání. Hlavně odhoďte své strachy a jděte do toho! Ať už se jedná o cokoli! Možná máte strach a já to chápu. Vidíte, že já ho mám také. A pořád. Ale také mám své sny, které si chci splnit a prožít. A to můžu jen tak, že se budu mít ráda a budu si věřit, že JSEM DOST DOBRÁ! A to jste vy také. Takže, mějte se rády!

Autor: Stanislava Krajíčková

Ukazuji ženám cestu, jak pochopit sebe samé, své partnery a blízké a tím vytvářet v jejich vztazích pevná pouta a harmonii.
Na individuálních konzultacích vedu ženy k poznání, že všichni jsme v pořádku právě takoví, jací jsme.
Jsem autorkou e-booku Klíč ke šťastnému vztahu a projektu Tvořivá dílna Kreásek
Více o mně si přečtěte zde >>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *