Příběh o tom, jak jsem se málem NESTALA vědomou ženou.

Takhle jsem fakt spokojená.  Dokázala jsem to přijmout a už se tím netrápím. Jsem v pohodě. Zase se usmívám a moje nálada se už nepohybuje kolem bodu mrazu.  Opět ráda chodím do společnosti a s kamarádkami na kafe, a dokonce si to užívám. Prostě jen normálně jsem s užívám si to svoje bytí.

Myslela jsem si, že být vědomou ženou znamená vměstnat do nastavených mantinelů vědomého žití. Do nějaké pomyslné škatulky, kterou pro mě někdo připravil. Jenže já se tam vměstnat neuměla.

Když se ohlédnu pár měsíců zpátky, vidím totálně vystresovanou, zničenou nešťastnou a unavenou Stáňu. Trápila jsem se…

Zdroj obrázku: Shutterstock
Chci být jednou z nich

Chtěla jsem se stát jednou z těch vědomých žen, od kterých se učím. Chtěla jsem, aby mě přijaly mezi sebe. Studovala jsem, absolvovala semináře, kurzy, online kurzy, přečetla jsem desítky a desítky knih, ale výsledek se stále nedostavoval. Prostě mi to nešlo. Co mi nešlo? Neuměla jsem se stát vědomou ženou. Nechápala jsem, co mám dělat, abych jí byla.

Ať jsem se podívala kamkoli, všude kolem sebe jsem viděla, četla a slyšela, že máme žít vědomý život. Pokaždé, když jsem otevřela počítač, vyskočilo na mě něco vědomého.

„Každý teď dělá všechno vědomě? Tak já budu taky!“ Snažila jsem se tedy napasovat do těch mantinelů vědomého života a výsledkem byly skoro 2 roky totálního stresu a zoufalství.

Zdroj obrázku: Naucmese.cz

Chtěla jsem mít vědomé manželství, vědomě vychovávat dceru, vědomě se milovat, vědomě vnímat sebe a svou krásu, vědomě cestovat. Vědomě jsem se chtěla naučit říkat NE. Vědomě jsem chtěla přestat pomáhat, protože jsem pořád jen poslouchala, že NESMÍM tolik pomáhat, protože se mi ta má pomoc nikdy nevrátí. Prý mám víc myslet na sebe a vědomě se stavět na první místo. Nemám ze sebe tolik dávat. A už vůbec ne zadarmo. Prý mě to vyčerpává a určitě i unavuje. Vědomě mám prostě dělat všechno.

A znáte to… když vám pořád dokola někdo něco opakuje, tak tomu nakonec uvěříte. A to se stalo i mně. Začala jsem poslouchat a řídit se těmi dobře míněnými radami, ale zapomněla jsem při tom na sebe, na to, co mám ráda, a hlavně na to, co je mou podstatou – pomáhat a být tu pro ty, co mě potřebují.

Emocionální houpačka

Tohle všechno vyústilo v to, že jsem začala jednat z pozice svého ega. Na spoustu lidí jsem se začala dívat skrz prsty, poučovala jsem, kritizovala, hodnotila a soudila.

Byla jsem vzteklá a protivná. Moje nálada byla jak na houpačce. Nechtěla jsem nikam chodit, s nikým se vídat, stýkat se s přáteli. Začala jsem se stranit lidí a větší společnosti, abych s nikým nemusela mluvit.

Do své vědomé cesty jsem se tak zamotala, že jsem nevěděla, co je vlastně naučené a co jsem já. I můj vztah s manželem byl jaksi chladnější. A to vše se podepisovalo i na naší dcerce. Byla více lítostivá, zamračená a bylo na ní vidět, že jí něco trápí.

Začarovaný kruh

Místo toho, abych se cítila lépe, protože se snažím žít vědomě, chytla jsem se do nějaké pasti. Bylo mi hrozně. Své špatné nálady a neúspěchy, jsem začala zajídat čokoládou a sladkostmi. Hodně jsem přibrala a začala jsem se za svůj vzhled stydět.

Propadala jsem depresím a špatným náladám a v tu chvíli se dostala do začarovaného kruhu. Však ho asi znáte… špatná nálada nebo neúspěch = čokoláda. Čokoláda = euforie. Po odeznění euforie přijde uvědomění si špatnosti cukru, myšlenky na to, že budu ještě tlustější a výčitky co jsem to zase udělala. Z výčitek přijde lítost, pláč a špatná nálada, kterou opět zajídám čokoládou.

Cvak a zlom…

Až mi jednoho dne došlo, že to, o co se celou tu dobu snažím, není žádný vědomý život. Je to cesta k vědomému životu a je pěkně trnitá.

Vědomý život
Žít vědomě znamená skutečně si uvědomovat tu obrovskou moc, kterou každý z nás máme. Kdy víme, že se nám svět samovolně neděje, ale že jsme to my, kdo ho tvoříme svými myšlenkami, ať již vědomě nebo nevědomě.

V každém okamžiku našeho života si vybíráme, kam směřujeme svou pozornost a jediné na čem pak skutečně záleží je náš pocit tady a teď. Není důležité, co se děje, ale jak my na to reagujeme.

Nikdo nás nezná lépe než my sami, nikdo jiný nemůže ani tušit co je pro nás to dobré, lepší. Stačí jen obrátit pozornost z toho, co se děje vně nás na to, co nám říká naše tělo prostřednictvím našich pocitů. Pak už je snadné vybírat jen to, co nám dělá dobře.

Zdroj: vedomacesta.cz

A KONEČNĚ přišel ten den, kdy mi to cvaklo v hlavě a řekla jsem si, že takhle dál nemůžu žít a fungovat. Prakticky z hodiny na hodinu přišel zlom a uvědomění, že vědomě můžu žít jen tehdy, když se o to přestanu snažit a začnu respektovat sama sebe.

A k čemu jsem dospěla? 

  • Zaprvé přišlo rozhodnutí přestat jíst cukr.
  • Za druhé jsem věděla, že prostě chci pomáhat a být potřebná i za cenu, že to budu dělat ve svém volném čase a zadarmo.
  • A za třetí jsem si uvědomila, že tahle vědomá cesta, napasovaná do mantinelů pouček a příruček, není nic z toho, co jsem chtěla.

Můj malý soukromý rituál

A abych své, teď už správné VĚDOMÉ rozhodnutí podpořila, rozhodla jsem se, že si udělám svůj malý soukromý rituál. Propouštěcí rituál. To proto, abych propustila to, co už nechci a co mi neslouží.

Nejdříve jsem si uklidila své pracovní místo, svůj prostor. Pak jsem se vydala na procházku do lesa, kde jsem o všem dost intenzivně přemýšlela. Při chůzi jsem vnímala všechny zvuky přírody, užívala si vítr, který si hrál s mými vlasy. A pokaždé, když mi foukl do tváře, připadalo mi, že ze mě sfoukává všechno to, co už jsem nepotřebovala a nechtěla. Po příchodu domů jsem si dala očistnou sprchu a nechala vodu, aby ze mě spláchla zbytek toho, co nesfoukl vítr. Po sprše jsem si zapálila svíčku a dala sama sobě slib, že už nikdy se takto nebudu ničit a dám se do pořádku.

Proč a jak rituály provádět?
Rituály provázejí lidstvo odjakživa, pomáhají nám ukotvit se v plynutí života. Jsou odnepaměti spjaty s přírodou, přírodními živly, fázemi měsíce, umocňují se různými přírodními amulety a talismany. Sílu rituálu umocňuje příroda sama. Její ticho, její zvuky, její síla.

Rituál by nás měl vracet k sobě samým, do našeho středu a k našemu poslání.

Na rituály neexistuje jednotný „mustr“. Nikde není psáno, jak má vypadat, nemá žádná „pravidla“ a nedělá se podle šablony. Je tedy jen na člověku samotném, jak to cítí a co mu je příjemné.

A tak začala moje cesta za uzdravením těla i duše. Rozhodla jsem se, že vám budu psát o mé proměně, svých pocitech, úspěších, ale i neúspěších a propadech (a že jich bylo, je a bude!).

A pokud jste i vy na cestě za vědomím životem, tohle rozhodně nedělejte:

  • Nepřetvařujte se a nenuťte se do ničeho, co vám není přirozené.
  • I když něco dělají druzí, neznamená to, že to máte (nebo musíte) dělat vy.
  • Nenechte sebou manipulovat a „nehrajte role“ kvůli někomu jinému.

Prostě a jednoduše 

  • Dělejte to, co máte ráda.
  • Žijte svůj život tady a teď a nečekejte na to, až bude líp, až budete mít víc peněz, až budou děti velké, až bude lepší počasí, až nebude tolik práce, až budete hubenější…jedině tak můžete být šťastná.

Cokoli vědomého se v dnešní době stalo jakýmsi klišé. Vnímám kolem sebe tu masáž, která nám říká, že to, co není vědomé, není dobré. Ale nevěřte tomu a nesnažte se do těchto vědomých mantinelů napasovat. Já se o to pokusila a výsledkem byly měsíce trápení a nepochopení sama sebe.

Už vím, že ten život, který žiju teď, je ten správný vědomý život a to, co jsem prožívala byla cesta, která mě měla k tomuto pochopení a uvědomění dovést. 

Pokud i vy prožíváte něco podobného a potřebujete podporu a lásku, jsem tu pro vás.

Nezapomeňte se přidat do naší facebookové skupiny Šťastné a sebevědomé ženy.

Pozvěte do ní své kamarádky, kolegyně, známé a přítelkyně, zkrátka všechny stejně naladěné ženy. Můžeme se navzájem inspirovat, sdílet své zkušenosti, motivovat, ptát se, radit si, podporovat se a navázat nová přátelství.

Všechny jste vítány!

Přidat se do skupiny můžete tady >> Uzavřená facebooková skupina Šťastné a sebevědomé ženy.

Autor: Stanislava Krajíčková

Ukazuji ženám cestu, jak pochopit sebe samé, své partnery a blízké a tím vytvářet v jejich vztazích pevná pouta a harmonii.
Na individuálních konzultacích vedu ženy k poznání, že všichni jsme v pořádku právě takoví, jací jsme.
Jsem autorkou e-booku Klíč ke šťastnému vztahu a projektu Tvořivá dílna Kreásek
Více o mně si přečtěte zde >>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *