Dušičky – památka všech zemřelých

Na první dva listopadové dny připadají svátky zemřelých. Jedná se o svátek Všech svatých (1.listopad) a Dušičky (2.listopad).

Samhain

Křesťanský zvyk uctívání památky zesnulých navazuje na předkřesťanské keltské tradice. Keltský nový rok začínal svátkem Samhain, který se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu, tedy mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Jedná se nejen o svátek všech zesnulých, ale také o přípravu na období zimy.

V tomto období dochází ke zkracování dní a umírající rostliny poukazují na konec předcházejícího roku a začátek nového. Vzniká tak prostor pro dokončení všeho starého a vytvoření prostoru pro nové začátky. Keltové věřili, že v noci při Samhainu je hranice mezi světem živých a světem mrtvých velice úzká a zákony času a prostoru jsou dočasně pozastaveny.

Lidé zapalovali ohně, aby se duše jejich zemřelých blízkých měly kde ohřát a zároveň sloužily k zastrašení zlých duchů. Pořádali slavnosti, oblékali se do kostýmů a masek. Spalovali staré figuríny znázorňující starý rok a s nimi i smutek a všechny minulé starosti.

Křesťanské tradice

V křesťanství patří modlitba za zemřelé k nejstarším křesťanským tradicím. Lidé věří, že duše v podvečer Dušiček vystupují z Očistce, aby si odpočinuly od útrap. Pozůstalí také mohli očistit duše mrtvých, ať už právě zmiňovanou modlitbou nebo mší či nějakým dobrým skutkem.

Všichni členové rodiny tradičně 1. listopadu večer zůstávali doma, vzpomínali na své předky a modlili se za ně. Přes noc nechávali na stolech jídlo – pro mrtvého. Uklizeny musely být také všechny nože a jiné ostré předměty, aby se o ně duše mrtvých neporanily. Až do noci se topilo v kamnech, aby duším nebyla zima.

Svíčky na památku zemřelých předků se zapalují proto, aby je plamen svíčky přilákal mezi živé. Oheň má jednak očistnou moc a jednak symbolizuje život. Tradičně patřila každému mrtvému příbuznému jedna svíčka, která se umisťovala na okno. Na den Všech svatých se lidé chodí do kostela pomodlit za své mrtvé blízké.

Dnes o svátku lidově nazývaném Dušičky lidé vzpomínají na své zesnulé blízké, navštěvují jejich hroby, pokládají na ně květiny a zapalují svíčky jako symbol života.

Na světě jsme díky našim předkům. Oni by bez nás žili, my bez nich ne. Dostali jsme od nich dar života, tedy dar, který nikdy nemůžeme splatit. Uctít jejich památku tichou vzpomínkou, modlitbou či zapálením svíčky je tedy také vyjádřením naší vděčnosti za ně, ať jsme s našimi předky spokojeni či nikoli.

Autor: Stanislava Krajíčková

Ukazuji ženám cestu, jak pochopit sebe samé, své partnery a blízké a tím vytvářet v jejich vztazích pevná pouta a harmonii.
Na individuálních konzultacích vedu ženy k poznání, že všichni jsme v pořádku právě takoví, jací jsme.
Jsem autorkou e-booku Klíč ke šťastnému vztahu a projektu Tvořivá dílna Kreásek
Více o mně si přečtěte zde >>.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *